Pavel Renčín
- Počet článků 79
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 805x
Seznam rubrik
Pavel Renčín
Jak Labyrint málem nevyšel
V tomhle krátkém blogu popíšu několik okolností, kvůli kterým knižní verze mého internetového románu málem nevyšla. Bylo toho tolik, až jsem začal pochybovat, jestli některé z podloudných postav pražského Podsvětí (které se v knize vyskytuje) neožily a nepokusily se vydání zhatit.
Pavel Renčín
Pomůžete mi vybrat anotaci pro Labyrint?
Která anotace by vás víc zaujala? Pokud nečtete tento žánr, tak chápu, že asi žádná, ale... :-)
Pavel Renčín
Labyrint míří na papírové stránky!
Dva roky po dopsání internetového románu Labyrint koneně dochází k tomu, na co jsem se já i čtenáři těšili... Brzy vyjde knižně příběh, jehož psaní jsem věnoval celý rok 2008. Labyrint vznikal přímo na internetu, na mých webových stránkách a na blozích iDnes (a současně začal vycházet na pokračování i v časopisu Pevnost). Možná si na to někteří ještě pamatujete, bylo to poměrně velké dobrodružství. Hlavně autorsky, protože nejsem úplně zvyklý psát prvoverzi, kde jednou napsané už nemohu opravovat, a u které netuším, jak skončí.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 73: Děti otců (poslední díl)
Staré chodby nebraly konce. V labyrintech tunelů z cihel se srážela vlhkost, po zdech se rozlézaly mapy světélkujících plísní. Skupina kráčela nejrychleji, jak jim únava Kořínka a Valentýny dovolovala. Chvílemi čvachtali po kotníky ve studeném páchnoucím bahně. Nemluvili. Suzane i Vojta drželi ruce nadosah jílců mečů, jako by ani chodby sousedící se sídlem pána podzemí nebyly bezpečné.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 72: Nezdolný (předposlední díl)
Betonová tlama Strahovského tunelu spolkla vůz jako pilulku kyanidu, aby ho rozleptala a rozpustila ve svých útrobách a nikdy ho už nepustila na světlo. Oblohu překryly tisíce tun šedivého stropu. Ritino čelo se stáhlo vráskami.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 71: SUZANE (už jen dva díly do konce!)
Na vše okolo sedal popílek. Oheň stravující papíry praskal a rozhoříval se v požár. Zvonek telefonu drnčel jak polnice volající k poslednímu soudu, nepřestával, zvonil a zvonil, připravený cinkat pod hromadou až do konce světa.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 70: Born2Die
Šestice postav stoupala po betonových schodech. Našlapovaly jemně, vážily každý krok, jako by kráčely po páteři spícího draka. Kořínek držel u pasu Škorpion. Když procházeli mezipatrem, jistil jím dveře vedoucí do Kasina. Odznak Lvího spáru už měl zase při sobě, připnutý na omšelém modrém baretu. Protáhli se kolem dveří a letmo zahlédli čtyři hlídkující ozbrojence.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 69: Do jámy lvové
Tlak byl pryč. Vyčerpaný Zdenal se vydýchával. Z čela mu kapal pot, před očima plavaly mžitky slabosti.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 68: Zázrak
Eliška ležel u Slívových nohou. Jako by se nyní, když z něj odešel život, zmenšil a smrskl v chlupatou kouli, ne větší než tenisový míček. Štětiny a chlupy slepila zasychající krev. Oči byly vytřeštěné, pařáty křečovitě roztažené. Ležel na zádech - pitoreskní Kristus, jehož prsty se zachvívaly jako tráva v náladovém větru.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 67: Třetí
Vyčkávali. Neměli ponětí o tom, co se děje za pancéřovanými dveřmi. Zvukotěsně je dělily od Hluchých jako hráz. Vzduch v místnosti byl suchý, kdesi vrčela klimatizace. Podlaha pod nohama studila, tvrdá a hrubá jako kůže malomocného.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 66: 1937
Valentýna stála na záchodové míse, Zdenal ji objímal kolem stehen, aby neuklouzla. Na dlaždicích hned vedle se mačkala Rita se Slívou. Kořínek jistil kliku u dveří. Tísnili se v kabince toalety. Snažili se ztišit zrychlený dech. Napínali uši, ukrytí za dveřmi jen kousek od pisoárů.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 65: Jen dvě patra
Rita tiše našlapovala. Podrážky holinek na linu slabě vrzaly. Kořínek se přesunul ke dveřím. Cestou se zastavil u sporáku, vedle něhož visela metr dlouhá police s noži. Levitoval nad nimi prsty, jako pianista hledající ten správný tón.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 64: Biohazard
Konečně vystoupili na konec schodiště. Ocitli se na skalnaté cestě, stěží dost široké pro tři lidi. Po levé straně spadala do propasti, několik desítek metrů pod nimi se ozývalo skřípání krunýřů rejdících brouků. Po pravé straně strměla stěna, podpírající betonem zpevněný strop.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 63: Umírala
Kraksna umírala. Motory v roztrhaném těle ztichly. Parní kotel praskl, otevřel se jako srdeční sval. Na studenou zem se valil černý olej, nafta vytékala pramínkem tmavším než krev. Přední světlomety rozdrtil při pádu zrezlý motocykl, levé okno osleplo poleptané kyselinou.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 62: Brouci
Motory Kraksny řvaly, z komína se valil černý kouř. Kostlivci zabírali ve stále delších intervalech, vozidlo v boji s těžkým terénem zpomalovalo.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 61: Skládka
„No tak vstávej, kočko, už jsme dojeli,“ naléhala Valentýna. Pobaveně si Ritu měřila zpod přivřených víček.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 60: Epilog
Ze stromů padalo listí, ale nikdo je neviděl, protože kolem nebyly žádné stromy. Prsty babího léta lechtaly chodce pod nosem, slunce se lesklo ve skleněných výplních ocelové konstrukce Tesca. Na pražské Národní třídě cinkaly tramvaje. Valily se jako nemotorné mnohonožky od Národního divadla, auta troubila, páchla spalinami a nervózně se na sebe tlačila.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 59: Tenký led
Pravidelné otřásání Kraksny Ritu uspávalo. Ve stísněném prostoru nebylo žádné lehátko, dřepěla v rohu na zadku, kolena přitahovala k bradě, aby si Valentýna měla kam složit dlouhé nohy. Dívka měla zakloněnou hlavu a jemně chrápala, jako když se vítr honí v rákosí. Kořínek se kolébal na sedačce a hleděl do kulatého okna, za kterým se míhala tma.
Pavel Renčín
Labyrint - Zápis 58: Symbol moci
Holohlavý muž v překvapeném tichu položil předmět. Zablýskla se zavíraná břitva a kostěná rukojeť cvakla o desku stolu. Muž si otřel tvář ručníkem a oni zahlédli zrcadlo, které stálo před ním.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
